Den královské lyžařské disciplíny – obřího slalomu. Vstávalo se nehezky! Tradičně – brzo, do tmy a mlhy, vlhka. A zase posun ke kopcům, kde se bude závodit. Ovšem zde čekalo překvapení! Hory zalité sluncem v plné parádě, manšestr, který sliboval krásné lyžování. A sto metrů pod námi moře mlhy. Co víc si přát? Start obřáku byl posunut o kousek níž a tím jsme měli skutečně nádhernou, tvrdou a rovnou trať. Výsledkově se ale skoro přesně opakoval pondělní Super G, u Huberta úplně přesně – 4. místo za stejnými soupeři, Majda Sailerová si bohužel o jedno místo pohoršila. Hubert na tom mohl být o hodně lépe, kdyby neudělal ve druhé bráně závažnou chybu – záklon, ztráta rychlosti a téměř i závodu. Potom se srovnal, jízda slušná, ale celkově ztráta na třetího Američana 3 sekundy. Na druhého Francouze a desetinku ještě víc. Kdyby nebylo osudové chyby, bojovali by tito tři rovnocenně o druhé až čtvrté místo. Majda zajela standardní vyrovnanou jízdu, ale závodnice, s nimiž je na zhruba stejné výkonnostní úrovni, byly rychlejší.
Za hodinu a půl bylo vše jinak. Mlha stoupla, převalila se přes kopec a byl konec. Popisovat závod nelze, bylo vidět na dvě brány. Resumé – Hubert čtvrtý na světě, třetí v Evropě, Majda pátá, v polovině startovního pole. Chtěli jsme víc, ale u obou závodníků to byly nejenom hodnotné výsledky, ale i výkon.
Odpoledne jsme využili nabídky organizátorů k návštěvě skokanských můstků v Zakopaném. A že Vám to byla čtverácká akce! Tak především byla mlha a k ní se přidalo sněžení. Takže když jsme vyjeli originál sedačkovou lanovkou pro skokany na velký můstek, tak jsme toho moc neviděli. Ale bylo to zajímavé. Ovšem potom to bylo o dost zajímavější! Sjížděli jsme lanovkou zpět do údolí, v mlze a sněhu. Před námi, asi deset sedaček jiná dvojice. Nu, ta potom vystoupila a obsluha lanovky s klidem stroj vypnula, nevěda, že dva čeští nešťastníci sedí v polovině lanovky v patnáctimetrové výšce. Původně jsme s Hubertem mysleli, že zastavili těm před námi. Ale ne, normálně zapomněli. Tak jsme po několika minutách začali pískat, volat a mávat. Nic. Nebylo to až tak příjemné, to mi věřte. Pak si nás všimla francouzská výprava, upozornila lanovkáře a ten nás spustil dolů. Omlouval se, ale nám to bylo jedno. S Hubertem jsme se řehtali až na hotel.
Pavel Svoboda