Denisa Macurová-stolní tenistka a lyžařka

Ve stolním tenisu se Denisa od roku 2017 zúčastnila mnoha mezinárodních turnajů. A na který z nich vzpomíná sama Denisa nejvíce?

"Nejlepší to bylo ve Slovinsku. Byla tam největší konkurence a povedlo se mi vyhrát nad fakt výbornými hráčkami," zhodnotila Denisa naprosto přesně. A proč to na ITTF Para Slovenia Open 2019 vyšlo tak skvěle?  

"Soupeřky mě tolik neznaly a asi mě trochu podcenily," hodnotí Denisa zkušeně. To se také potvrdilo na dalších turnajích, kde soupeřky už věděly, že Denisa je pro ně naprosto rovnocenná konkurentka a podle toho se na zápasy s Denisou náležitě připravovaly.

"Holky se na mě mnohem víc chystají, třeba hrají při rozehrávce proti trenérům s potahy, které používám já," všimla si Denisa na ITTF Para Mistrovství Evropy 2019 ve Švédsku, které se výsledkově moc nepodařilo, částečně i vinou zdravotní indispozice.

"Cestou do Švédska mi bylo celou dobu špatně," pamatuje si Denisa až moc dobře dlouhou cestu do Helsingborgu. I další turnaj, VIRTUS Global Games 2019 v Austrálii, skončil pro Denisu zklamáním.

"Byla jsem nějak unavená, asi kvůli časovému posunu, i když jsme tam letěli hodně brzy," soudí Denisa. Ale jistě i sama ví nebo přijde na to, že vnější podmínky nejsou vždy ideální a je potřeba se s tím vypořádat. Vždyť největším cílem Denisy není nic menšího než Paralympijské hry, a ty nejbližší by mělo hostit v roce 2021 japonské Tokyo.  

"Letos to je takový zvláštní, nebyl žádný turnaj, doufám, že to bude lepší. Další turnaj by měl být Slovinsko, kvalifikace na paralympiádu," má Denisa jasno, kde se pokusí využít vše, co natrénovala i v letošním sportovně obtížném roce. 

"Na tréninku se pořád snažím, i když občas se mi taky nechce. S mamkou mě to baví trénovat, už jsem si i na ni zvykla :-) ," přibližuje Denisa svoje pocity v letošním "covidovém" roce. 

"Jednou jsem to měla tak, že mě to nebavilo, někdy minulý rok, ale teď už to je dobrý," naznačuje Denisa, že ne vždy je vše zalité sluncem.   

Mezi soupeřkami na mezinárodních turnajích má i své kamarádky, i přes jazykovou bariéru. 

"Hodně Kanami, občas si i něco napíšeme,"  zmiňuje Denisa svoji kámošku, mladou Japonku Kanami Furukawa, se kterou také sehrála pár zápasů, i když po nich vždy odcházela Denisa od stolu smutná.

"Taky Kanami a ještě Francouzky, mají ty pomalé potahy, to mi vůbec nevyhovuje" odpovídá Denisa na otázku na neoblíbené soupeřky a zároveň naznačuje, na co se s trenérkou mamkou zaměří. Naopak ráda hraje s Polkou Krystynou Marií Lysiak. 

Ve stolním tenisu hraje velkou roli psychika. A jak se z tohoto pohledu vidí Denisa?

"Když vyhraju zápas, jsem šťastná," přibližuje Denisa svoje vítězné pocity. "Nevzdávám se a bojuju," zamýšlí se dále Denisa nad tím, co jí pomáhá k vítězství. "Nervozita a stres," přiznává Denisa, co ji brzdí.

Dnes je Denisa pevnou součástí širší světové špičky na 18. místě ITTF Para Table Tennis žebříčku. Ale to by rozhodně neměla být konečná a Denisa míří výš. Kam až? Na to si počkejme.  

"V pinčesu mamka, v lyžování taťka," vysvětluje Denisa, jak mají rodiče rozdělené "trenérské posty" mezi oběma hlavními sporty. Tím se dostáváme k lyžování - sportu, ve kterém je Denisa medailově ještě (mnohem) úspěšnější než v pinčesu, i když lyžování, jakožto sezonnímu sportu navíc závislému na počasí, věnuje Denisa přece jen méně tréninkového času.

"Je tam menší konkurence a mám tam větší  šanci na medaili," je si Denisa vědoma reálných souvislostí.

"Raději obří slalom nebo super G, je to delší, jsou tam delší brány a nemusím tolik makat," naznačuje Denisa svoje pocity na svazích - a my dobře víme, že makat Denise nevadí a že "nemusím tolik makat" je obrazným vyjádřením proplétání mezi hustě postavenými brankami.

"Tréninky jezdíme v Peci pod Sněžkou a v Teplicích nad Metují, tam jezdíme i mezi brankami", přibližuje Denisa svoji lyžařskou přípravu.

"Mám lyže na slalom a pak na obřák a super G, maže mi je taťka nebo na závodech trenér," popisuje Denisa materiálové a servisní zázemí. Pro odborníky dodejme, že Denisa jezdí na českých lyžích značky LUSTi a v oblečení také české značky DON QUIET.

"Závodů je hrozně málo, v zahraničí jeden za rok, v Čechách jich taky moc není," naráží Denisa na podstatný rozdíl mezi pinčesem a lyžováním.

"Na závodech mi není zima, jak se pohybuju, je to dobrý," uklidňuje dále Denisa případné obavy lyžařských laiků.

"V lyžování jsem nervózní jen na startu, při pinčesu pořád," porovnává závěrem Denisa oba tak odlišné sporty.    

"Obor Kuchař a číšník a tam jsem moc spokojená a baví mě to," přechází Denisa od sportu k nesportovnímu životu. A k tomu dodává:

"Raději kuchařka než číšnice, aby mě zákazník nenaštval, mohla bych z toho mít nervy. Zatím to všechno zvládám, ale teď je to celý zvláštní, jak se nechodí do školy." 

A na závěr pár informací  nesportovních a neškolních: od Denisy jsme se dozvěděli, že kromě sportu a školy si ráda najde čas na kamarády, doma mají Macurovi psa Buddyho, na ulici by si koupila kebab, doma nebo v restauraci rizoto, v Lašku na turnaji nejraději zákusky :-).